Ano, já vím, jsem nepoučitelná. Musím si jak se říká ublognout, i když nemám času nazbyt. Jenom bych si ráda poplakala na rameni tohohle serveru a koukala se na to, jak to tam všechno hezky bliká, trochu hučí a možná i hřeje. Dělám si šoufky, samozřejmě se mám v real-life komu vykecat, ale uznejte, že by to bylo fakt divný, kdybych to psala na lístečky, když mám někdy až moc funkční hlasivky, no né?

It's a machines world, don't tell me I ain't got no soul...

 Mája má dneska ukecanou. A smutnou. Možná za to může i nějaké to pitivo a dvacet deka osamocení k tomu. Některé pasáže článku mohou býti krapet nevhodnými, kdyby sem náhodou zavítala citlivější dušička, ale to snad ani nehrozí, kdo by to probůh četl.

aneb Pojďme všichni společně trpět uvnitř svého těla a obdivovat se rozpatlanému strojnímu mazivu. Nebojte se, moc to bolet nebude, budu na vás dneska hodná. Vína jsem tolik nevypila a na nebetyčnou zásobu koňaku u nás doma prostě dneska nemám chuť. To až jindy. Jenom bych vás ráda pozvala zase na nějakou tu (kul)túru a vylila sem nějaké to slovíčko a písmenko o tom, jak se vlastně (ne)mám.

   What if I lost my direction?

 I hope you're not lonely without me.

Přála bych si, aby sněhy sněžily a modré moře bouřilo. Takhle mě rozptyluje slunce a teplo. Kreslit ani počítat matiku se mi opravdu nechce, tak se topím v "domečkovém písmu", jak řekl jednou azbuce můj spolužák. A že se mi v tom plave moc dobře!

Abych byla upřímná, té holčičce-mamince z reklamy se ani moc nedivím...  

Peníze mění život. 

Ale mně osobně by se líp žilo někdy v pravěku. Prostě maso za maso, pazourek za pazourek...

 Duše má se touhou bortí, jako by toho už tak nebylo dost, tak mě ještě noviny a internet dorážejí a trhají mé jazyk milující já na cucky. Plus ještě připočítejte pár hádek, jednu mdlobu zdarma a ještě pořádně podkopaný sebevědomí jako odměna za důvěru životu.